Ve slovnících můžete najít následující definici slova Boerboel „Velký pes s nejistým původem“. Díky bohu je tato definice již otázkou minulosti. Jihoafrický pes, Boerboel, je nyní plnohodnotné plemeno. Dlouhodobý výzkum ukázal, že cesta k předkům Boerboelů vede až do dob Herodese, Asýrie a starobylého Babylonu. V Asýrie byli tito psi využíváni pro boj, a stejně jako vojáci nosili ochranné oděvy.

Když Asyrský král Assurbanipal dobyl Egypt, dostali se tito psi spolu s vojskem dále do známého světa. Později, díky Alexandru Velikému, se tito psi rozšířili také dále do Evropy. Přibližně kolem roku 326 před Kristem obdržel jako dar 156 těchto velkých psů, kteří byli speciálně cvičeni pro boj se lvi a slony. Během let se tito psi vyvinuli do dvou určitých typů, mastiff, který byl hlavně využíván pro ochranu a boj, a honič, který byl určen především pro lovecké účely.

Oba typy těchto psů byli velcí a silní pracovní psi, s jenom malými rozdíly ve vzhledu a stavbě těla. Přibližně před 600 lety se evropané začali zabývat šlechtěním z těchto dvou základních větví psů, postupným křížením a výběrem vhodných psů vznikala různá plemena velkých psů. Postupem času vznikalo mnoho plemen určených k různým účelům, základem jim však byla původní krev těchto velkých psů.

V roce 1652, když přišel Jan van Riebeeck do Kapského Města, přivezl si sebou jednoho z těchto velkých psů pro ochranu své rodiny v tamní divočině. Tento pes byl známý jako „Bullenbitjer“, velký, silný pes typu mastif. V této době bylo šlechtění psů velmi různorodě a mnoho západních zemí mělo vlastní speciální plemena. Osadníci, kteří začali přicházet do této krajiny si po vzoru Riebeecka začali sebou vozit velké silné pro svou ochranu před neznámým nebezpečím v této divočině.

Tito psi přicházeli do Afriky mnoha zemí. Jak se osadníci začali usazovat čím dál víc ve středu země na vzdálených farmách, začali být tito psi izolováni od okolního světa, což mělo za následek, že docházelo k příbuzenské plemenitbě. Následkem toho se znovu začala objevovat charakteristika původního asyrského psa. Přežití bylo hlavní prioritou a tak odolnost Boerboelů se přenesla do tohoto plemene až do dnešních dnů.

Neexistovala zde žádná veterinární péče, což mělo za následek, že přežili opravdu jen velmi odolní jedinci. Během velkého osidlování afriky měli tito psi rysy dnešního Boerboela a můžeme je již poznat na dobových malbách. Ještě mnoho let po velkém osídlení docházelo na odlehlých farmách k příbuzenské plemenitbě a byly vybíráni jenom největší a nejsilnější psi. Majitelé těchto psů od nich požadovali především aby byli především přátelští k rodině, rádi pracovali a poskytovali ochranu a zároveň uměli bojovat. Nemohli si dovolit neposlušné, náladové a slabé psi.

Na přelomu 20. století byli tito psi již známý bod jménem „Boel“. Léta, která následovala, přinesla doslova pohromu do chovu Boerboelů. S rozvojem urbanizace se tito psi začali křížit se vším co štěkalo a původní rasa se začala vytrácet. Až v 80. letech se začalo hledání  těchto původních farmářských psů. Pár odvážných jedinci projevilo velkou iniciativu a byla založena Asociace Chovatelů Jihoafrického Boerboela.

Hlavní účel této organizace byl dostat plemeno Boerbola mezi světové uznávaná plemena. Konečně začal řízený chov těchto psů a první pes mohl být zapsán jako nové plemeno. Mezitím se členská základna rozrostla na více jak 900 členů.

Tito lidé jsou rozprášeni po celé Jižní Africe a Namibii a každý rok v lednu pořádají srazy, předvádí se psi a dělí se o zkušenosti. V srpnu roku 1990 je pořádáno první výstavní turné tohoto plemene, bylo ujeto více jak 5500 km a předvedeno 250 psů, z nich bylo vybráno 72 k registraci. Velký sen začal dostávat svou podobu....